Vymezení regionu

Želechovické Paseky patří do katastrálního území Želechovice nad Dřevnicí, které se nachází na jižní Moravě v oblasti Zlínského kraje. Pro přesnější orientaci je můžeme zařadit do bývalého okresu Zlín, což byl nejvýchodnější okres jižní Moravy.
Želechovice nad Dřevnicí jsou části města Zlína. Katastr této městské části měří 1 599 ha. Leží v údolí na levém břehu řeky Dřevnice 5,8 km východně od Zlína a 8,4 km západně od Vizovic, v nadmořské výšce 242 m.
Želechovické Paseky se rozprostírají přibližně asi 4 km jižně od Želechovic nad Dřevnicí. Západní hranici tvoří statní silnice III.třídy 49020 mezi Želechovicemi a Provodovem . Z východu je území ohraničeno tzv. Dálnicí – spojnicí Želechovice a vrchu Lípa.
Želechovické Paseky jsou vzdáleny od krajského města asi 10 km. Dalšími významnými městy v okolí jsou Vizovice, Vsetín, Luhačovice a z minulosti známé Slušovice.

Historie

Jelikož jsou Želechovické Paseky součástí obce Želechovice je nutno se zabývat historií Želechovic jako celku.
Jméno obce vzniklo jako patronymické jméno místní od osobního jména Želech nebo Želich, tzn. Ves lidí Želechových nebo Želichových. Obě výchozí osobní jména se často zaměňovala. V roce 1361 se v písemných pramenech objevuje podoba Zelithowicz, v roce 1437 Zelechowicz, v roce 1490 Zylochowicze, v r. 1580 ze vsi Zielechovicz, 1596 tvar Zielzchowicze, 1718 Zielechowitz, Žielechowitz, 1846 Ziellochowitz, Želechowice, Zelechowice, 1872 Zelechowitz, Želechowice, 1881 Želichovice, ve 20. stoleti pak už většinou tvar Želechovice.
První písemnou zmínkou o Želechovicích je údaj ze zakládací listiny vizovického kláštera Smilheimu z roku 1261, podle níž mu Vilém z Hustopečí daroval spolu s Lípou a částí Zádveřic i část Želechovic. Druhá, větší část, patřila ke Zlínu. Tuto tzv. zlínskou a vizovickou stranu odděloval potok Obůrek.
Vizovická strana se objevuje v pramenech v souvislosti s panstvím vizovickým, k němuž patřila až do roku 1848. V roce 1585 bylo na vizovickém díle Želechovic 12 usedlostí, a to 1 pětičtvrtní grunt, 5 čtvrtláníků a 6 podsedků.
Ve druhé polovině 16. století se na vizovickém panství začalo ve větší míře šířit protestanství. I v Želechovicích v letech 1580-1620 odpadlo obyvatelstvo od katolictví. Fara byla obsazována kněžími podobojí. Z roku 1586 je znám kněz Michal, který pohnal majitele Lukova, že mu odnímá farskou louku v Želechovicích, desátek z Klečůvky i z tamějšího mlýna. Rekatolizační úsilí zde mělo lepší výsledky, než v některých jiných obcích panství. Značná část obyvatelstva se později opět přiklonila ke katolictví. V roce 1777 se přihlásilo k evangelické církvi pouze 49 osob. A i dnešní obyvatelstvo je převážně orientováno na katolickou církev.
Utrpení a bídu obyvatelstvu přinesla třicetiletá válka. Kolem roku 1660 navíc obyvatele postihla velká povodeň, takže některé grunty zpustly. V roce 1667 jich bylo na zlínském díle Želechovic pouze 17 osedlých. Za účast v povstání Valachů byli potrestáni v roce 1644 smrtí oběšením i 4 Želechovjané.
Obec utrpěla rovněž kuruckými vpády na počátku 18. století, jak o tom svědčí zpráva, ve které je uvedeno, že v roce 1726 panství vizovické vynaložilo na opravy panské papírny v Želechovicích 1 756 zl. 47 krejcarů a panské hospody 103 zl. 39 krejcarů.
Želechovice hrály důležitou roli v tzv. boji o nerozdílné hory vizovické, kterých užívali společně poddaní jak vizovičtí, tak i poddaní ze sousedních panství. Hory používaly jak k braní dřeva tak i k pastvě dobytka. V myslivně Vidovy u Želechovic, na Želechovických Pasekách, se v srpnu 1748 konala schůzka majitelů panství Světlov, Luhačovice, Zlín, Vizovice a zástupce manského statku Vasilsko, kde bylo dohodnuto rozdělit hory mezi jednotlivá panství. Poddaní, zvláště z vizovického a luhačovického panství, se proti této dohodě postavili a v roce 1766 vykopali nově osázené hraniční kameny. 15. prosince 1767 mělo být provedeno nové rozhraničování za účasti vojenské asistence. Na Želechovických pasekách, kde měl být osazen první hranečník, se sešlo několik stovek lidí. Došlo zde ke srážce a po střelbě do shromážděného davu zůstali 4 mrtví a řada zraněných.
Na tradice svých předků v boji za svobodu navázali obyvatelé Želechovic i za obou světových válek. Za období I. světové války, v letních měsících posledního válečného roku, se v lesích okolo obce zdržovaly tzv. zelené kádry (ozbrojené oddíly vojáků, kteří zběhli z armády). V červnu 1918 došlo k incidentu mezi četníky, kteří vedli dva zajaté zběhy na vlak a obyvatelstvem, které chtělo zajaté osvobodit. Tento úmysl se jim nepodařil, zato další den obec obsadilo vojsko, nastalo vyšetřování, zatýkání a celá událost měla soudní dohru.
V době fašistické okupace působila v Želechovicích odbojová skupina napojená na organizaci Pro vlast a partyzány, kteří operovali v okolních lesích. Na jaře 1945, po prozrazení jejich činnosti, bylo asi 30 Želechovjanů zatčeno gestapem a čtyři z nich zahynuli v koncentračním táboře v Mauthausenu. Obec byla osvobozena 4.května 1945.

Jedna část Želechovic náležela pod patrimoniální správu panství zlínského, druhá část pod správu panství vizovického. Po správních reformách byly zařazeny v roce 1850 do soudního okresu Vizovice. Od roku 1923 až do roku 1949 pak patřily do soudního okresu Zlín. Pokud jde o politickou správu, náležely v letech 1850-1855 k Okresnímu hejtmanství Uherský Brod, v letech 1855-1868 k politickému okresu Vizovice, v letech 1868-1935 k politickému okresu Holešov a od roku 1935 k politickému okresu Zlín. Od roku 1949 se staly součástí okresu Gottwaldov, od roku 1990 pak opět okresu Zlín. Od roku 1976 se staly Želechovice městskou částí Gottwaldova.
Želechovice mají v obecní pečeti kostel. Kolem obrazce je po obvodu kruhu nápis „POCTIWA OBEC ŹELECHOWSK“.

Přírodní podmínky a zdroje

Želechovické Paseky se nacházejí na území Vizovické vrchoviny, severozápadní části Moravsko –Slovenských Karpat. Krajina je tvořena reliéfem hornatin, vrchovin, pahorkatin a sníženin.
Údolí je členěno úzkými údolími vodních toků. Krajinný prostor je převážně prostorově vymezen horizonty hřebenů ohraničujících povodí potoků Obůrek, Vidovka a jeho levobřežního bezejmenného přítoku z lokality Láze.
Více než polovina území je souvisle zalesněna. Zbývající převážně bezlesá část je pestrou mozaikou menších ploch lesíků, polí, pastvin, luk, sadů a rozptýleného osídlení.
Severní část, kde údolí potoka Obůrek přechází do sousedního prostoru údolí Podřevnicka, je zakončena již souvislou zástavbou.
Dle zařazení do klimatických oblastí se Paseky nacházejí v mírně teplé oblasti. Můžeme ji charakterizovat jako mírně teplou, mírně suchou s mírně chladnou zimou. Sněhová pokrývka nepřesahuje 50 cm.
Z hlediska geomorfologického členění řadíme Paseky k Zlínskému bioregionu, který leží na východní Moravě a zabírá severní polovinu geomorfologického celku Vizovická vrchovnina. Vegetaci zde tvoří převážně smíšené lesy. Květena je tvořena běžnými druhy moravských Karpat.

Přírodní památky

PŘÍRODNÍ PARK ŽELECHOVICKÉ PASEKY
Na Želechovických Pasekách je nejstarší chráněné území v okrese, vyhlášené již v roce 1949 k ochraně jaterníku podléšky. Vyskytuje se zde i silně ohrožený vstavač bledý a další vzácné rostlinné druhy. Tehdejší výměra chráněného území byla 339,1 a. Jedná se o jedinou lokalitu jaterníku trojlaločného v jižní části moravských Karpat. Dnešní rozloha se zvětšila na 1047,9 ha. Toto zvětšení je dáno nejen zvýšenou populací jaterníku, ale i tím, že dané území vykazuje vysokou míru zachovalosti krajinného rázu s převažujícím podílem přírodních složek krajiny a s relativně nízkým podílem negativních civilizačních zásahů do krajiny.
Východní část krajinného prostoru je součástí rozsáhlého území již vyhlášeného jako Přírodní park Vizovické vrchy. Ten je zřízen k ochraně krajinného rázu s výraznými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Vizovické vrchy byly v roce 1988 vyhlášeny klidovou oblastí.
Podél potoka na Želechovických Pasekách vede také lokální biokoridor. Remízky a zeleň v krajině jsou vedeny jako významné krajinné prvky.

PASEKÁŘSKÁ NAUČNÁ STEZKA
Tuto naučnou stezku vybudovalo, v rámci Přírodního parku Želechovické Paseky, Ekocentrum Čtyřlístek ve spolupráci s Magistrátem města Zlína. Délka naučné stezky 6,5 km v jejichž sedmi zastavení se návštěvníci mohou dozvědět základní informace o lese, léčivých rostlinách, obojživelnících, domácích zvířatech, sadařství, ptácích a hmyzu.
Informační tabule jsou vyřezávány ze dřeva a doplněny obrázky i krátkými texty.
Pro návštěvníky jsou vydány pracovní listy, které je možno si vyzvednout v Ekoporadně či v Městském informačním a turistickém středisku, umístěném na zlínské radnici.

MINERÁLNÍ PRAMENY
K další přírodní památce patří chráněný vyvěrající pramen minerální vody – pramen Želechovické Paseky a další chráněný sirný pramen, kde byly v minulosti umístěny sirné lázně. Můžeme zde nalézt i další studánky (např. Korýtko, Vítkovu studánku a Hlavníčkovu studánku, která je místem pro procházky spousty místních obyvatel).

CHRÁNĚNÉ STROMY
K chráněným přírodním památkám patří i jeden dub a smrk, jejichž stáří je odhadováno na 150 let. Na jednom z nich je umístěna Panna Maria a v jejich blízkosti je postaven dřevěný altánek, který je místem odpočinku pro spousty cyklistů, kteří se vydají na cyklistickou stezku umístěnou na našem území.
Naleznete zde také pomník, připomínající již zmíněnou událost z roku 1767, na jehož znovuobnovení se podíleli místní občané.

Struktura osídlení a stavby
Struktura osídlení je rozvolněná až velmi rozptýlená, tvořena samostatně stojícími objekty usedlostí, případně volnými seskupeními obytných a hospodářských objektů. V krajině je uspořádaná spontánně podle principů původního pasekářského způsobu hospodaření.
Typické znaky staveb vycházejí rovněž z tradičních forem pasekářského hospodaření v krajině. Stavby jsou většinou přízemní, bez zvýšeného suterénu, přimklé k terénu se sedlovými střechami 35º-45º. Půdorys je většinou prostého podlouhlého tvaru, často zalomený do tvaru písmene „L“. Obytné stavby spolu s hospodářskými a doplňkovými stavbami vytvářejí nepravidelná početná seskupení. sevřené dvory jsou však méně časté. Typickými materiály jsou tradiční přírodní stavební materiály (cihelné zdivo, kámen, vápenné omítky, dřevěné konstrukce,..). Střechy jsou z pálených tašek někdy i z břidlice, fasády z hladkých omítek, štíty jsou obvykle plně vyzděné. Dřevo se na površích vyskytuje většinou jen u hospodářských nebo doplňkových staveb. Díky vyhlášenému přírodnímu parku bude i nadále trvat výstavba nových domů v tomto stylu.
Nedílnou součástí staveb je i oplocení okolí domů a zahrádek, které je většinou z dřevěné tyčoviny. Velmi často doprovází dům vzrostlý strom – lípa nebo ořech, případně tradiční ovocné stromy. Zejména trnka obecná, jabloně a hrušky.